
Ahoja lidi^^ tak dneska je mi 17 let nějak se mi nechce věřit že je mi tolik ale čas fakt rychle utíká ta 16 mi vážně utekla -.-" nevím co říct tak jako vždy na tento den mám mírně obavy mám strach ani nevím z čeho ale typuju vždy trochu přemýšlím nad svoji budoucností a děsím se ji xD můžete si všimnout že nadpis je stejný jak minulý na moje narozeniny xD nějak jsem nevěděla co napsat ale ten nadpis tento článek podle mě vystihuje x) a jestli se ptáte co jsem dostala tak jsem si obědnala hromadu knih miluju čtení je to jedna věc které se nevzdám máme to v rodině i moje mamka strašně ráda četla a sestřénka čte nejspíš pořád jistě to nevím xD x) a potom mě moje rodinka zasypala bonboněry xDD ale stačí mi to snad nejsem moc náročná^^ chmm co říct prázky si docela užívám po domácku u nás skoro pořád prší takže je to na prd -.-" ale aspoň zaháním nudu povídkařením s moji sestrou Vini alias Ayakashi^^ a moji Tami^^ jsem ráda holky že vás mám bez vás by mě asi kleplo xDD to je asi vše už nevím co psát ale chci poděkovat lidem že tu chodí budu se tu snažit dávat články^^ sayonara...
vaše Konan-chan^^

















V buse jsem toho opět moc nenaspala a kolem 5h. ráno jsme dojeli do městečka San Menaio. Vyškrábala jsem se svýma mrtvýma pruduškama do chajdy teda v půli cesty mě vzali autem. Tenhle den jsem proležela v posteli v ruce knížku (jako vždy) v uších hudbu hm tahle dovolená mě začíná zabíjet. Líbí se mi tu a možná se jednou do Itálie přestěhuju zjišťuju totiž že mi to tu prospívá...Jen ten bus s hnusnou klimatizací mě ubíjí...
Vím moje zápisy jsou zkrácené omlouvám se ale jsem chcíplá a nechce se mi psát proto přejdu rovnou k výborné švédské snídaně kde jsme si mohli vybrat na co máme chuť. Připravovali jsme se k vyjížďce na sopku. Jeli jsme městem některé uličky a hlavně ty ostré do zatáčky jsou vražedné ale náš řidič je dobrej...uličky a domky jsou pěkné a krajina v Sicílii musím uznat že se mi fakt líbila všude květiny, ovocné stromky atd. Jeli jsme busem na sopku do výše 1906 m.n.m. ve skutečnosti na sopku Etnu je to 3km vysoko. Prvně jsme jeli lanovkou přitom jsem si prohlížela krajinu která byla pustá a pokrytá sopečným popelem. Nahoře jsme nasedli do jeepů (vypadali jak zmenšené verze autobusu) a vyjeli jsme k sopce sice nebyli jsme přímo u ní ale dál od ní takže to nebyla taková sebevražda. Nejhorší bylo že se ze všech stran přilétli hmyzáci a ožírali nás za živa a tisíce berušek nás přivítalo měli jsme je všude. Takže myslím že u sopky jsm byla naposledy aspoň co se mě týče k tomu úžasně chcíplá a ohlodaná mě čekala ještě cesta zpět na poloostrov Gargano městečko San Menaio. Když jsme znovu jeli trajektem přes moře usmívali se na mě dva cizinci teda spíš jeden druhej vypadal jak pirát...Noc jako vždy byla děsná...



















